1Toto praví Hospodin: Kde je rozlukový list vaší matky, jímž jsem ji propustil? Nebo kdo je tu z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, pro své viny jste byli prodáni a pro vaše přestoupení byla propuštěna vaše matka.
2Proč jsem přišel a nikdo tu nebyl, volal jsem a nikdo neodpověděl? Což je má ruka příliš krátká na vykoupení? Nebo snad ve mně není síla k vysvobození? Hle, pouhou svou hrozbou vysušuji moře a řeky měním v pustinu, že jejich ryby páchnou z nedostatku vody a hynou žízní.
3Nebesa odívám ⌈ponurou temnotou⌉ a za oděv jim pokládám pytlovinu.
4Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci.
5Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil.
6Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře ⌈těm, kdo rvou můj vous;⌉ tvář neskrývám před potupou a slinou.
7Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět.
8Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo bude mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí!
9Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě chce prohlásit vinným? Hle, ti všichni se obnosí jako oděv, sežere je mol.
10Kdo se mezi vámi bojí Hospodina ⌈a poslouchá⌉ hlas jeho otroka? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha.
11Hle, vy všichni, kdo zapalujete oheň a zahalujete se jiskrami, choďte v jasu svého ohně a v jiskrách, které jste zapálili! Toto budete mít ode mne: Ulehnete do místa bolesti.