1Potěšte, potěšte můj lid, říká váš Bůh.
2Promlouvejte ⌈k srdci⌉ Jeruzaléma, volejte k němu, že se naplnila jeho povinná služba, že je zaplaceno za jeho viny; vždyť přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně za všechny své hříchy.
3Hlas ⌈volá v pustině: Připravte⌉ cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha!
4Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; ⌈pahorkatina se stane rovinou⌉ a útesy plání.
5A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože Hospodinova ústa promluvila.
6Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jako polní květ.
7Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane Hospodinův dech. Jistě, ⌈lid je⌉ jen tráva.
8Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky.
9Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh!
10Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a jeho paže pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před ním.
11Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu.
12Kdo svou dlaní odměřil vody a nebesa pídí vyměřil a do třetinky nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce?
13Kdo vystrojil ⌈Hospodinova ducha,⌉ kdo byl jeho rádce a poučil ho?
14S kým se radil, aby mu dal porozumět a vyučil ho ⌈cestě práva,⌉ naučil ho poznání a dal mu poznat cestu rozumnosti?
15Hle, národy jsou před ním jako kapka na vědru nebo jako poprašek na vahách. Hle, ostrovy nadzvedá jako smítko.
16Stromy Libanonu nestačí na oheň a jeho zvěř nestačí na zápalnou oběť.
17Všechny národy jsou před ním jako nic. Mají pro něj cenu menší než nic, než marnost.
18Ke komu tedy připodobníte Boha? ⌈Jakou představu si o něm učiníte?⌉
19Řemeslník odlil modlu a zlatník ji potáhne zlatem; stříbrný řetěz k ní udělá zlatník.
20⌈Kdo je chudý na takovou oběť, vybere⌉ nepráchnivějící dřevo; vyhledá si zručného řemeslníka, aby modlu upevnil, takže se nepohne.
21Což to nevíte? Což jste o tom neslyšeli? Což se vám to neoznamuje od počátku? Což jste neporozuměli, kdo položil základy země?
22Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj roztahuje nebesa a napíná je jako stan k bydlení,
23který proměňuje mocnáře v nic, soudce země učinil marností.
24Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož zakořenila v zemi, již na ně zaduje a oni uschnou a vichřice je odnese jako stéblo.
25Ke komu mne tedy připodobníte? Komu jsem roven? praví ten Svatý.
26Pozvedněte své oči vysoko a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? Ten, kdo vyvádí podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, pro jeho velkou sílu a ohromnou moc žádná z nich nechybí.
27Proč říkáš, Jákobe, proč povídáš, Izraeli: Má cesta je před Hospodinem ukryta a ⌈mé právo mému Bohu uniká?⌉
28Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, neochabne ani se neunaví? Jeho rozumnost je nevyzpytatelná.
29Unavenému dává sílu a ⌈bezmocného zahrnuje zdatností.⌉
30Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají,
31ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ⌈nabývají nové⌉ síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou.