1Hospodine, ty jsi můj Bůh! Budu tě vyvyšovat a vzdávat chválu tvému jménu, neboť jsi učinil podivuhodnou věc, plány odedávna připravené, jisté a pravé.
2Neboť jsi proměnil město v hromadu kamení, opevněné město v ruinu; pevnost cizinců zmizela z města, nebude vybudována navěky.
3Proto tě bude ctít mocný lid, budou se tě bát města násilnických národů.
4Protože jsi byl pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem, neboť hněv násilníků je jako příval proti zdi.
5⌈Jako horko ve vyprahlém kraji pokoříš⌉ hukot cizinců, jako horko ve stínu oblaku je potlačen zpěv násilníků.
6Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z ⌈vyzrálých vín;⌉ z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných ⌈vyzrálých vín.⌉
7A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy.
8Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil.
9A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!
10Neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře, ale Moáb bude na svém místě zadupán, jako ⌈se zadupává sláma do hnojiště.⌉
11A bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou.
12Nepřístupné opevnění tvých hradeb sehnul, snížil a srazil k zemi, až do prachu.