1Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému:
2I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy
3a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.
4A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.
5Pojďte, ⌈dome Jákobův,⌉ a choďme v Hospodinově světle!
6Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni ⌈východního věštění⌉ a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.
7Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce.
8Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.
9Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!
10Vejdi do skal, skryj se do prachu ⌈ze strachu z Hospodina⌉ a před nádherou jeho vznešenosti.
11Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.
12Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:
13Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,
14na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,
15na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,
16na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.
17A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen
18a nicotnosti zcela pominou.
19A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
20V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,
21aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
22⌈Přestaňte se spoléhat na člověka,⌉ jehož dech je v jeho chřípí; vždyť ⌈za co má být považován?⌉