1Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly.
2Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen.
3A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo
4a v sedmém měsíci sedmnáctého dne toho měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.
5Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal,
7a vypustil havrana, který ⌈odlétal a vracel se,⌉ dokud voda ze země nevyschla.
8Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země.
9Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy.
10⌈Dychtivě čekal⌉ ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici.
11Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla ⌈čerstvě utržený⌉ olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila.
12Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila.
13V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal.
14Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.
15I promluvil Bůh k Noemu:
16Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
17Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi.
18A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů.
19Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci -- všechno, co se hýbe na zemi -- vyšli podle svých čeledí z archy.
20Noe pak ⌈postavil Hospodinu oltář⌉ a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť.
21I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl ⌈si v⌉ srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.
22Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.