1Jákob se usadil v zemi putování svého otce, v zemi kenaanské.
2Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. ⌈Mládenec byl se syny⌉ žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu.
3Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu ⌈bohatě vyšívanou suknici.⌉
4Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit.
5Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.
6Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl.
7Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu.
8Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.
9Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd.
10Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi?
11Bratři na něho žárlili, ale otec to zachovával v mysli.
12Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.
13Izrael řekl jednou Josefovi: Což nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, pošlu tě k nim. Řekl mu: Tady jsem.
14Izrael mu řekl: Jdi se prosím podívat, jak se daří tvým bratrům a ovcím a přines mi zprávu. Tak ho poslal z chebrónského údolí a on přišel do Šekemu.
15Když bloudil tou krajinou, potkal ho nějaký muž a zeptal se ho: Co hledáš?
16Odpověděl: Hledám své bratry. Pověz mi, prosím, kde pasou.
17Ten muž mu řekl: Odtáhli odsud, protože jsem je slyšel říkat: Pojďme do Dótanu. Josef šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.
18Oni ho viděli zpovzdálí, dříve než se k nim přiblížil, a záludně se proti němu domluvili, že ho usmrtí.
19Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází.
20Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů.
21Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: ⌈Nezabíjejme ho!⌉
22Dále jim Rúben řekl: Neprolévejte krev. Hoďte ho do té cisterny v pustině, ale ruku na něho nevztahujte. To řekl, aby ho vysvobodil z jejich ruky, aby ho přivedl zpět k jeho otci.
23Jakmile Josef přišel k bratrům, svlékli z Josefa ⌈jeho suknici,⌉ tu bohatě vyšívanou suknici, kterou měl na sobě,
24a vzali Josefa a hodili ho do cisterny. Byla to prázdná cisterna, nebyla v ní voda.
25Pak se posadili, aby pojedli chléb. Když pozvedli oči, tu uviděli karavanu Izmaelitů přicházející z Gileádu. Jejich velbloudi nesli ladanum, balzám a myrhu dolů do Egypta.
26Tu řekl Juda svým bratrům: Jaký zisk z toho bude, když zabijeme svého bratra a utajíme jeho krev?
27Pojďte, prodáme ho Izmaelitům, ale svou ruku na něho nevztahujme; vždyť to je náš bratr a naše tělo. Bratři Judu poslechli.
28Když procházeli kolem midjánští obchodníci, vytáhli a vyndali Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.
29Pak se Rúben navrátil k cisterně a uviděl, že Josef v cisterně není. Roztrhl své roucho,
30vrátil se ke svým bratrům a říkal: Ten chlapec už tu není. A co já, kam já půjdu?
31Nato vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili suknici do krve.
32Tu bohatě vyšívanou suknici ⌈nechali přinést⌉ ke svému otci se slovy: Toto jsme nalezli. Prozkoumej to, prosíme. Je to suknice tvého syna, nebo není?
33Poznal ji a řekl: To je suknice mého syna Josefa! Sežrala ho divá zvěř! Josef je jistě rozsápán!
34Jákob roztrhl své roucho, vzal si přes bedra pytlovinu a po mnoho dní truchlil pro svého syna.
35Všichni jeho synové a všechny jeho dcery povstali, aby ho potěšili, ale nechtěl se dát potěšit a říkal: Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec.
36Midjánci Josefa prodali do Egypta faraonovu ⌈dvornímu úředníku⌉ Potífarovi, veliteli tělesné stráže.