1Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?
2Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě jíst můžeme.
3Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.
4Had ženě řekl: Jistě nezemřete,
5neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.
6Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.
7Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si ⌈bederní roušky.⌉
8Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě ⌈v denním větru,⌉ a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.
9Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi?
10On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval.
11I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?
12Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.
13Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? Žena řekla: Had mě podvedl a já jsem jedla.
14A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď ⌈proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,⌉ budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života.
15A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
16Ženě řekl: Velice rozmnožím ⌈tvé strádání a tvou úzkost,⌉ v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.
17A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
18Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny.
19V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.
20A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých.
21A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.
22I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!
23Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
24Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.