1Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2Vystoupil jsem tam ⌈na základě⌉ zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo.
3Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat,
4⌈jak to chtěli ti⌉ falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.
5Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia.
6Od těch, kteří něco znamenají -- na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá ⌈člověka podle významu jeho osoby⌉ -- ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili.
7Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium ⌈pro neobřezané⌉ jako Petrovi ⌈pro obřezané⌉ --
8neboť ten, který působil u Petra k apoštolství ⌈pro obřezané⌉, působil i u mne k apoštolství pro pohany --;
9když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané.
10Jen žádali, abychom pamatovali na ⌈jejich chudé⌉, což jsem právě i já sám pilně činil.
11Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť ⌈si zasloužil odsouzení⌉.
12Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných.
13A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím.
14Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?“
15My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů;
16když [však] víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.
17Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!
18Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka.
19Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:
20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v ⌈Syna Božího⌉, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
21Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.