1Je–li tedy nějaké povzbuzení v Kristu, je–li nějaké potěšení lásky, je–li nějaké společenství Ducha, je–li nějaký soucit a slitování,
2naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,
3nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.
4Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.
5⌈Mějte [tedy] v sobě to smýšlení, které bylo i⌉ v Kristu Ježíši.
6⌈Ačkoli byl⌉ ve způsobu Božím, ⌈nelpěl na tom⌉, že je roven Bohu,
7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A ⌈když se ukázal⌉ v podobě člověka,
8ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
9Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,
10aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí,
11a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
12Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.
13Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.
14Všechno dělejte bez reptání a pochybování,
15abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.
16Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.
17Ale i kdybych byl obětován při oběti a bohoslužbě vaší víry, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi;
18a stejně i vy se radujte a spoluradujte se mnou.
19Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, ⌈co je s vámi⌉.
20Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral ⌈o vaše dobro⌉;
21neboť všichni hledají svých věcí, a ne věcí Ježíše Krista.
22Víte sami, ⌈jak se Timoteus osvědčil⌉; vždyť se mnou sloužil evangeliu jako dítě otci.
23Jeho tedy, doufám, ihned pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou.
24Jsem přesvědčen v Pánu, že i sám brzo přijdu.
25Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, ⌈kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji⌉.
26Toužil totiž ⌈po vás všech⌉ a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl.
27A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.
28Poslal jsem ho tedy tím ochotněji, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a já abych byl méně zarmoucen.
29Přijměte ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě;
30neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti. ⌈Vlastní život⌉ dal v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne.