1Spočinula na mně Hospodinova ruka a ⌈Hospodin mě vyvedl v duchu,⌉ ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí.
2Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš.
4Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: ⌈Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.⌉
6Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily ⌈jedna k druhé.⌉
8Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl.
9Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí.
10I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. ⌈Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,⌉ převelice velké vojsko.
11Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. ⌈Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. ⌉
12Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, ⌈otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů,⌉ můj lide. ⌈Přivedu vás na izraelskou půdu.⌉
13I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
15I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo a napiš na ně: Judovi a synům Izraele, jeho druhům. Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům.
17Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená?
19Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, které je v ruce Efrajimově. Položím ⌈s nimi na ně⌉ dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním.
20Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce ⌈před jejich očima.⌉
21Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu.
22Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a ⌈jediný král bude králem pro ně všechny.⌉ Už ⌈nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.⌉
23Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je, ⌈budou mým lidem a já budu jejich Bohem.⌉
24Můj otrok David bude nad nimi králem a jediný pastýř bude pro ně všechny. ⌈Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.⌉
25Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ⌈ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.⌉
27Můj příbytek bude nad nimi, ⌈já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.⌉
28I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji Izrael, když bude má svatyně navěky uprostřed nich.