1Tu ke mně přišli někteří z izraelských starších a posadili se přede mnou.
2I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
3Lidský synu, tito muži vnesli své bůžky do svého srdce a položili před sebe ⌈pohoršení své zvrácenosti.⌉ Cožpak jim ⌈opravdu dovolím se dotazovat?⌉
4Proto s nimi promluv. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému muži z domu izraelského, který vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi -- ⌈každému takovému, kdo přijde, odpovím já Hospodin podle množství jeho bůžků.⌉
5A tak uchopím dům izraelský za srdce, kterým se ode mne oni všichni odvrátili ke svým bůžkům.
6Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od svých bůžků, od všech svých ohavností odvraťte svou tvář.
7Neboť každému muži z domu izraelského i z příchozích, kteří budou pobývat v Izraeli, když se ode mne oddělí, vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi, aby se jej na mě dotázal, já Hospodin mu sám odpovím.
8Nastavím svou tvář proti onomu muži, učiním ho znamením a pořekadlem a ⌈vyhladím ho zprostřed svého lidu.⌉ I poznáte, že já jsem Hospodin.
9A když se ten prorok dá svést a promluví slovo, ⌈svedl jsem ho já Hospodin.⌉ Vztáhnu proti němu svou ruku a vyhladím jej zprostřed svého izraelského lidu.
10I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka.
11To aby už ode mne dům izraelský nezbloudil a neposkvrňoval se už žádnými přestoupeními. I ⌈budou mým lidem a já budu jejich Bohem,⌉ je výrok Panovníka Hospodina.
12I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
13Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní ⌈člověka i zvíře.⌉
14A budou–li uprostřed ní tito tři muži: ⌈Noe, Daniel a Jób,⌉ ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina.
15Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel,
16zdalipak tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští.
17Anebo přivedu–li na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře,
18ani tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe.
19Anebo pošlu–li na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře,
20a zdalipak Noe, Daniel a Jób uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- vysvobodí syna nebo dceru? Oni ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši.
21Neboť toto praví Panovník Hospodin: I kdybych poslal na Jeruzalém své čtyři zlé soudy: ⌈meč a hlad, divou zvěř a mor,⌉ abych z něj vyhladil člověka i zvíře,
22hle, zůstalo by v něm útočiště vyváznuvších synů a dcer; ano, oni vám jdou naproti a až uvidíte jejich jednání a jejich činy, dojdete útěchy nad tím zlem, které jsem uvedl na Jeruzalém, po všem, co jsem na něj uvedl.
23A potěší vás, protože uvidíte jejich jednání a jejich činy, a poznáte, že jsem nevykonal bezdůvodně nic, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.