1⌈Dobré jméno je nad dobrý olej⌉ a den smrti nad den narození.
2Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci.
3Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře.
4Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti.
5Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků.
6Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.
7Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce.
8Je lepší konec jednání než jeho počátek. ⌈Trpělivost je lepší než povýšenost.⌉
9Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků.
10Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.
11Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce,
12neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.
13Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil?
14V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento ⌈podobně jako onen⌉ učinil Bůh ⌈z toho důvodu, aby člověk nezjistil⌉ nic o tom, co bude po něm.
15To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ.
16Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?
17Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. ⌈Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?⌉
18Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani ⌈tamto neopustíš,⌉ protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.
19Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.
20Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.
21Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.
22Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.
23To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.
24Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?
25Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti.
26A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. ⌈Kdo se líbí Bohu,⌉ zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.
27Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.
28Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem ⌈jediného člověka z tisíce,⌉ ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.
29Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že ⌈Bůh učinil člověka přímého.⌉ Oni však hledali mnohé výmysly.