1Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.
2Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;
3čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;
4čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;
5čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;
6čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;
7čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;
8čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
9Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?
10Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
12Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.
13A také, že když kterýkoli člověk ⌈jí a pije a užívá⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.
14Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.
15⌈To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉
16Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉
17V duchu jsem si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.⌉
18A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.
19Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.
20Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.
21Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, neboť⌉ to je jeho podíl. ⌈Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?⌉