1Vždy po sedmém roce proveď prominutí dluhu.
2Toto je způsob prominutí dluhu: Každý věřitel ať promine to, co půjčil svému bližnímu; ať ⌈nevystavuje svého bližního a svého bratra útlaku,⌉ protože bylo vyhlášeno prominutí dluhu kvůli Hospodinu.
3Cizince můžeš vystavovat útlaku, ale jestliže máš něco u svého bratra, promiň mu to.
4Nicméně nebudeš mít mezi sebou nuzného, protože Hospodin ti jistě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, abys ji obsadil --
5pokud ovšem opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit každý tento příkaz, který ti dnes přikazuji.
6Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná, tak jak ti řekl. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat, budeš vládnout nad mnohými národy, ale ony nad tebou nebudou vládnout.
7Když by byl u tebe nuzný -- někdo ze tvých bratrů, v některé ze tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, -- nezatvrzuj své srdce a nezavírej svou ruku před svým nuzným bratrem,
8ale jistě pro něj otevři svou ruku a rozhodně mu půjč podle míry jeho nouze, to, v čem má nedostatek.
9Měj se na pozoru, aby ve tvém srdci nebylo něco ničemného, když by sis říkal: Blíží se rok sedmý, rok prominutí dluhu a abys ⌈nebyl lakomý⌉ vůči svému nuznému bratrovi a nic bys mu nedal. Volal by proti tobě k Hospodinu a ⌈dopadl by na tebe trest za hřích.⌉
10Dej mu rád a ⌈tvé srdce ať není zlé,⌉ když mu budeš dávat, protože kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná při všem tvém díle a při všem podnikání tvých rukou.
11Nuzný totiž nevymizí ze země. Proto ti přikazuji: Jistě otvírej svou ruku pro svého bratra, pro ⌈chudého a nuzného⌉ ve své zemi.
12Jestliže ti bude prodán tvůj bratr, Hebrej či Hebrejka, bude ti sloužit šest let a v sedmém roce ho propusť ⌈na svobodu.⌉
13Až ho budeš propouštět na svobodu, nepropusť ho s prázdnou.
14Štědře ho zaopatři ze svého stáda, ze svého ⌈humna i lisu;⌉ dej mu z toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal.
15Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi, a Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil. Proto ti dnes toto přikazuji.
16I stane se, jestliže ti řekne: Nechci od tebe odejít, neboť si zamiloval tebe i tvou rodinu, jelikož mu je u tebe dobře,
17potom vezmi šídlo, ⌈probodni mu ucho na dveřích⌉ a stane se navěky tvým otrokem. Tak jednej také se svou otrokyní.
18Ať ti to nepřipadá těžké propustit ho na svobodu, neboť ti sloužil po šest let dvojnásobně nežli za mzdu najatý; a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná při všem, co budeš dělat.
19Všechno prvorozené mužského pohlaví, co se narodí ve tvém skotu a bravu, zasvěť Hospodinu, svému Bohu. Nepracuj se svým prvorozeným býkem a nestříhej prvorozeného ze svých ovcí.
20Sněz to rok co rok před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které Hospodin vyvolí, ty i tvá rodina.
21Jestliže však na něm bude vada, bude chromé či slepé, s jakoukoliv vážnou vadou, neobětuj ho Hospodinu, svému Bohu.
22Sněz ho ve svých branách; smí z toho jíst nečistý i čistý jako z gazely či z jelena.
23Pouze jeho krev nejez. Vylej ji na zemi jako vodu.