1Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky z pohoří Gileád sbíhají.
2Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není.
3Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
4Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů.
5Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích.
6Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku ⌈vonných pryskyřic.⌉
7Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna.
8Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
9⌈Srdce jsi mi odjala,⌉ ⌈nevěsto má nejdražší,⌉ srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku.
10Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní.
11Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, ⌈roucho tvé vůní Libanonu voní.⌉
12Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný.
13Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem,
14nardem a šafránem, citronelou a skořicí, ⌈k tomu⌉ všemožné ⌈vonné dřeviny,⌉ myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy.
15Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí.
16Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí.