1A já -- šáronský kvítek, lilie údolní.
2Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami.
3Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu ⌈jsem zatoužila.⌉ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.
4Zaveďte mne, ⌈kde víno dávají,⌉ a ⌈podávejte mi lásku.⌉
5Oživte mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉ z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná.
6⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉ svou pravicí mne objímá.
7Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.
8⌈Slyš! To je můj milý!⌉ Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce.
9Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉ do okének nahlíží, mřížkami hledí.
10Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.
11Vždyť skončila už zima, pominuly deště, ⌈jsou ty tam.⌉
12Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉ přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉
13Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.
14Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉ je plný krás.
15Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.
16Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.
17Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉ srnec, jak samec gazely⌉ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉