1Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.
2Zbožnímuži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali.
3Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.
4Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo.
5Filip sestoupil ⌈do města Samaří⌉ a hlásal jim Krista.
6Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil.
7Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.
8A v onom městě nastala veliká radost.
9Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.
10Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“
11Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií.
12Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.
13Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl.
14Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého,
16neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
17Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého.
18Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch [Svatý], přinesl jim peníze
19a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“
20Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze ⌈Boží dar⌉ získat za peníze.
21⌈Na této věci⌉ nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.
22Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn.
23Vidím, že jsi ⌈pln hořkosti⌉ a v poutu nepravosti.“
24Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“
25Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili ⌈Pánovo slovo,⌉ vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.
26Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do ⌈Gázy.“ Ta cesta je pustá.⌉
27I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl ⌈správcem celého⌉ jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma
28a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.
29Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“
30Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“
31On řekl: „Jak bych mohl, když ⌈mi to nikdo nevysvětlí⌉?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.
32To místo Písma, které četl, bylo toto: Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa.
33⌈Ve [svém] ponížení byl zbaven práva⌉. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.
34Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“
35Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše.
36Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“
37[Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]
38Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil.
39Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se.
40Filip ⌈se pak ocitl⌉ v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.