1Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva.
2Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.
3Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči.
4Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám.
5Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a dorazili jsme do Myry v Lykii.
6Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni.
7Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou.
8S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia.
9Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval:
10„Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.“
11Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.
12A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foinikua tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený k jihozápadu a severozápadu.
13A když začal vát ⌈jižní vítr,⌉ mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty.
14Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón.
15Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet.
16Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun.
17Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto ⌈se nechali unášet⌉.
18Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad
19a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení.
20Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.
21Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu.
22Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď.
23Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím,
24a řekl: Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.
25Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.
26Musíme však narazit na nějaký ostrov.“
27Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.
28Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.
29Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a ⌈toužebně čekali, až nastane⌉ den.
30Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,
31řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou–li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“
32Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.
33Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.
34Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“
35⌈Po těch slovech⌉ vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.
36Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.
37Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.
38Když se nasytili, odlehčovali loď ⌈tím, že vyhazovali⌉ obilí do moře.
39Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude–li to možné.
40Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.
41Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.
42Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl.
43Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem
44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.