1Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“
2Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.
3Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?“
4Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“
5Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.“
6Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro ⌈naději a vzkříšení mrtvých⌉.“
7Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo.
8Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají.
9Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?“
10Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.
11Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“
12Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.
13Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.
14Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.
15Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“
16O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉ do kasáren a oznámil to Pavlovi.
17Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“
18On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“
19Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“
20On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.
21Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.“
22Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.“
23Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
24Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.“
25A napsal dopis tohoto znění:
26„Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.
27Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan.
28Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady.
29Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉ žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení.
30Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“
31Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy.
32Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren.
33Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla.
34Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie,
35řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.