1Procestovali Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.
2Podle svého zvyku k nim Pavel vstoupil a po tři soboty k nim mluvil na základě Písem.
3Vysvětloval a předkládal jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „Ježíš, kterého já vám zvěstuji, to je ten Mesiáš.“
4Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen.
5Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných mužů z tržiště, vyvolali srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid.
6Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli také sem
7a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovýmustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš.“
8Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli.
9Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.
10Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy.
11A ⌈tamější Židé⌉ byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak.
12Tak mnozí z nich uvěřili, také nemálo vznešených řeckých žen i mužů.
13Jakmile se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali [a bouřili] zástupy.
14Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali.
15Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén a vrátili se, když dostali příkaz pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli.
16Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval, když pozoroval, že město je plné model.
17Proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha, a na náměstí denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni.
18Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové. Někteří říkali: „Co nám to chce ten mluvka vykládat?“ Jiní zase: „Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev“; zvěstoval [jim] totiž Ježíše a vzkříšení.
19Chopili se ho a odvedli do Areopagu a říkali: „Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš?
20⌈Předkládáš našim uším⌉ jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.“
21Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.
22Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev.
23Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: Neznámému bohu. Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji:
24Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou
25ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno.
26Učinil z ⌈jedné krve⌉ všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,
27aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.
28Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: Vždyť jsme i jeho rod.
29Jsme–li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.
30Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.
31Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
32Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“
33A tak ⌈od nich⌉ Pavel odešel.
34Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.