1V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.
2Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“
3Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.
4Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.
5Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.
6Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,
7který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl ⌈slyšet Boží slovo.⌉
8Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
9Saul, jehož nazývali také Pavel , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl
10a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty?
11A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.
13⌈Pavel a jeho společníci⌉ vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.
14Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.
15Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte–li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“
16Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!
17Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;
18po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti,
19a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;
20⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉ soudce až do proroka Samuele.
21Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.
22A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli.
23Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.
24⌈Před jeho příchodem⌉ Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.
25A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.“
26„Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.
27Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu.
28A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.
29Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.
30Ale Bůh ho probudil z mrtvých
31a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
32A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které ⌈dostali naši otcové⌉,
33splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.
34A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.
35Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.
36David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí, usnul⌉, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.
37Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.
38Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
40Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:
41Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.“
42Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.
43Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.
44Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.
45Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.
46Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.
47Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.“
48Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.
49A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.
50Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.
51Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.
52A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.