1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský,
2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, ⌈dával mnoho almužen⌉ lidu a stále se modlil k Bohu.
3Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉ spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“
4Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem.
5Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr.
6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,
8všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil.
10Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:
11vidí otevřené nebe, z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi.
12V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci.
13I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
14Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“
15A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“
16To se stalo třikrát a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.
17Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,
18zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr.
19Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duchmu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.
20Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“
21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“
22Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“
23Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním.
24Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele.
25Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se.
26Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“
27Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.
28I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého.
29Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“
30A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny [jsem se postil] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu
31a řekl: Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem.
32Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].
33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“
34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉,
35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
36To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech.
37Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.
38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.
39My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.
40Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se;
41ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili.
42A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých.
43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“
44Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
45A ⌈věřící ze Židů⌉, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého,
46neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:
47„Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“
48A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉. Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.