1Potom jsem uviděl jiného anděla sestupovat z nebe: měl velikou pravomoc a země byla ozářena jeho slávou.
2Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého ⌈a nenáviděného ptáka⌉;
3neboť z vášnivého vína jejího smilstva pily všechny národy, i králové země s ní smilnili a obchodníci země zbohatli z moci jejího zhýralého přepychu.“
4Tu jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran.
5Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomenul na ⌈bezpráví, které činila⌉.
6Odplaťte jí, jako i ona odplatila vám; a odplaťte jí dvojnásobně podle jejích skutků! Do číše, kterou namíchala, namíchejte jí dvojnásob;
7nakolik oslavila sebe a užila hýření, tolik jí dejte trýzně a žalu. Neboť si ve svém srdci říká: Jsem královna, nejsem vdova a jistě ⌈mne nepotká⌉ žal.
8Proto v jednom dni přijdou její rány: smrt, žal a hlad, a bude spálena ohněm. Protože silný je Pán Bůh, který ji soudí.“
9I budou nad ní plakat a bít se v prsa králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým z jejího požáru.
10Z hrůzy nad její trýzní budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylone, ty mocné město, neboť v jedné hodině přišel tvůj soud.“
11A obchodníci země nad ní pláčou a truchlí, protože už nikdo nekoupí jejich zboží:
12náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu, všechny druhy vonného dřeva a veškeré předměty ze slonoviny a všeliké předměty ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru,
13skořici, ⌈indické koření⌉, voňavky, mast a kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytčata a ovce, koně a vozy, otroky i lidské duše.
14„Ovoce, po kterém toužila tvá duše, od tebe odešlo, všechen lesk a nádhera se ti ztratily a lidé je již nikdy více nenaleznou.“
15Obchodníci s těmito věcmi, kteří jejím prostřednictvím zbohatli, se ze strachu před její trýzní postaví zdaleka, budou plakat a truchlit
16a říkat: „Běda, běda, město veliké, kterés bylo oblečeno do kmentu, purpuru a šarlatu, ozdobeno zlatem, drahokamy a perlami,
17neboť v jedinou hodinu bylo zpustošeno tak veliké bohatství.“ Každý kormidelník, každý, kdo se plaví ⌈při pobřeží⌉, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, se postavili zdaleka
18a křičeli, když viděli dým jejího požáru: „Které město je podobno tomu velikému městu?“
19A nasypali si prach na hlavu a v pláči a truchlení volali: „Běda, běda, to město veliké, v němž všichni, kdo měli lodě na moři, zbohatli z jeho bohatství, a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!“
20Raduj se nad ní nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh nad ní vynesl soud ⌈za to, jak jednala s vámi⌉.
21Tu jeden silný anděl zvedl kámen, podobný velkému mlýnskému kameni, hodil jej do moře a řekl: „Takto s prudkostí bude zavržen Babylon, to veliké město, a nikdy více nebude nalezen.
22Nikdy se již v tobě neozve hlas harfeníků, zpěváků, pištců a trubačů, nikdy už v tobě nebude žádný mistr jakéhokoliv řemesla, nikdo již v tobě neuslyší zvuk mlýnského kamene,
23nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Neboť tvoji obchodníci byli velmožové země a tvými kouzly byly svedeny všechny národy.
24V něm byla nalezena krev proroků a svatých a všech zabitých na zemi.“