1Jóram, syn Achabův, se stal králem nad Izraelem v Samaří v osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata. Kraloval dvanáct let.
2Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, ovšem ne jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.
3Ke hříchům Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, ovšem přilnul a neodvrátil se od nich.
4Moábský král Méša byl chovatelem ovcí. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a ⌈vlnu ze sta tisíc beranů.⌉
5I stalo se, když Achab zemřel, že se moábský král vzbouřil proti izraelskému králi.
6Král Jóram vytáhl v tom čase ze Samaří a spočítal celý Izrael.
7Když vytáhl, vzkázal judskému králi Jóšafatovi: Moábský král se proti mně vzbouřil. Vytáhneš se mnou do boje proti Moábu? Ten odpověděl: Vytáhnu; ⌈jsem jako ty, můj lid jako tvůj lid a moje koně jako tvoje koně.⌉
8A zeptal se: ⌈Kterou cestou⌉ vytáhneme? Odpověděl: Směrem do edómské pustiny.
9Izraelský král tedy vytáhl s králem judským a králem edómským. Když obcházeli sedm dní kolem Mrtvého moře, neměli vodu pro vojsko ani pro dobytek, který šel v jejich stopách.
10Izraelský král řekl: Běda, neboť Hospodin zavolal tyto tři krále, aby je vydal do ruky Moábu.
11Na to řekl Jóšafat: Což tu není Hospodinův prorok, abychom se skrze něj dotázali Hospodina? Jeden z otroků izraelského krále odpověděl: Je zde Elíša, syn Šáfatův, který lil vodu na Elijášovy ruce.
12Jóšafat řekl: ⌈U něho⌉ je Hospodinovo slovo. Tak k němu izraelský král a Jóšafat i edómský král šli.
13Elíša řekl izraelskému králi: Co je mi do tebe? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky. Izraelský král mu odpověděl: Ne, neboť Hospodin zavolal tyto tři krále, aby je vydal do ruky Moábu.
14Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin zástupů, kterému sloužím, kdybych nebral ohled na judského krále Jóšafata, ani bych se za tebou neohlédl, ani bych se na tebe nepodíval.
15Tak mi přiveďte hudebníka. I stalo se, když ten hudebník hrál, že na něm spočinula Hospodinova ruka
16a řekl: Toto praví Hospodin: ⌈Udělejte v tomto údolí mnoho prohlubní.⌉
17Neboť toto praví Hospodin: Neuvidíte vítr ani neuvidíte déšť, ale toto údolí se naplní vodou a budete pít vy, i vaše stáda a váš dobytek.
18I to je málo v Hospodinových očích; vydá Moába do vaší ruky.
19Vybijete ⌈všechna opevněná města⌉ a všechna nejlepší města, všechny dobré stromy porazíte, všechny vodní prameny zastavíte a všechna dobrá pole znehodnotíte kamením.
20I stalo se ráno, když se přináší přídavná oběť, hle, voda tekla směrem od Edómu a země se naplnila vodou.
21Když celý Moáb uslyšel, že králové vytáhli, aby proti nim bojovali, svolali ⌈všechny, kdo se přepásávají pásem od nejmladších výše,⌉ a postavili se na hranici.
22Moábci vstali časně ráno, když slunce vyšlo nad vodou, ⌈a naproti viděli vodu rudou⌉ jako krev.
23Řekli si: To je krev. Králové se jistě pobili, pozabíjeli jeden druhého. A teď na kořist, Moábe!
24Když přišli k izraelskému táboru, Izraelci povstali a pobíjeli Moábce, takže před nimi utíkali. Pobíjeli je, až Moábce vybili.
25Města zbořili, na každé dobré pole hodili každý kámen, až ho zaplnili, každý vodní pramen zastavili, každý dobrý strom porazili. Jen hradba v Kír–charesetu zůstala; prakovníci ho obklíčili a udeřili na něj.
26Když moábský král viděl, že boj je na něj příliš těžký, vzal s sebou sedm set mužů tasících meč, aby pronikl k edómskému králi, ale nedokázali to.
27Tak vzal svého prvorozeného syna, který se po něm měl stát králem, a přinesl ho na hradbách jako zápalnou oběť. Na Izrael dopadlo velké rozhořčení, takže od něj odtáhli a vrátili se do své země.