1Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě-- a nejen já, nýbrž všichni, kteří poznali pravdu --,
2a to pro pravdu, která zůstává v nás a bude s námi ⌈na věčnost⌉.
3Bude s námi ⌈milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce⌉ a od [Pána] Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
4Velice jsem se zaradoval, že jsem mezi tvými dětmi nalezl takové, které chodí v pravdě podle přikázání, které jsme dostali od Otce.
5A nyní tě prosím, paní -- ne že bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku --, abychom milovali jedni druhé.
6A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit.
7Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; ⌈každý takový člověk je⌉ svůdce a antikrist.
8Dávejte si pozor, ⌈abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali⌉ plnou odměnu.
9Každý, kdo ⌈zachází dále⌉ a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení [Kristově], má i Otce i Syna.
10Přichází–li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ⌈ani ho nezdravte⌉;
11kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.
12Ačkoliv vám mám mnoho co psát, nechtěl jsem to učinit prostřednictvím papíru a inkoustu.Ale doufám, že ⌈se k vám dostanu⌉ a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.
13Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. [Amen.]