1Chizkijáš vzkázal celému Izraeli a Judsku a také napsal dopisy Efrajimovi a Manasesovi, aby přišli do Hospodinova domu v Jeruzalémě slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele.
2Král se dohodl se svými knížaty a s celým shromážděním v Jeruzalémě, že budou slavit Velikonoce ve druhém měsíci,
3protože je nemohli slavit v tom čase, neboť kněží se nestačili posvětit a lid se neshromáždil v Jeruzalémě.
4⌈Líbilo se to králi i celému⌉ shromáždění.
5Stanovili, ⌈aby se rozšířila zpráva⌉ po celém Izraeli od Beer–šeby až po Dan, aby přišli slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele, do Jeruzaléma, neboť to dlouho nedělali tak, jak je psáno.
6Běžci běželi s dopisy od krále a jeho knížat po celém Izraeli a Judsku a podle králova příkazu ohlašovali: Synové Izraele, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, aby se vrátil k těm z vás, kteří zůstali, kteří vyvázli z ruky asyrských králů.
7Nebuďte jako vaši otcové a vaši bratři, kteří se zpronevěřili Hospodinu, Bohu svých otců, a učinil je předmětem hrůzy, jak to vidíte.
8Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv.
9Jestliže se navrátíte k Hospodinu, vaši bratři a vaši synové dojdou slitování před svými vězniteli a vrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný, neodvrátí od vás svou tvář, jestliže se k němu navrátíte.
10Běžci procházeli od města k městu ⌈územím Efrajima a Manasesa⌉ až k Zabulónu. Tam se jim však vysmívali a posmívali.
11Jenom někteří z Ašera, Manasesa a Zabulóna se pokořili a přišli do Jeruzaléma.
12Také na Judejcích spočinula ⌈Boží ruka⌉ a dala jim jednomyslnost, aby splnili příkaz krále a knížat podle Hospodinova slova.
13V Jeruzalémě se shromáždilo množství lidu, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů; bylo to převeliké shromáždění.
14Povstali a odstranili oltáře, které byly v Jeruzalémě. Odstranili také všechny kadidlové oltáře a hodili je do údolí Kidrónu.
15Čtrnáctého dne druhého měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Kněží a lévité byli zahanbeni; posvětili se a přinesli do Hospodinova domu zápalné oběti.
16Stáli na svém místě podle nařízení pro ně, podle zákona ⌈Mojžíše, muže Božího.⌉ Kněží kropili krví převzatou od lévijců.
17Protože ve shromáždění byli mnozí, kteří se neposvětili, lévijci zabíjeli velikonoční oběti pro všechny nečisté, aby je posvětili Hospodinu.
18Většina lidu totiž, mnozí z Efrajima, Manasesa, Isachara a Zabulóna, se neočistili, a nejedli velikonoční oběť tak, jak je psáno. Ale Chizkijáš se za ně modlil slovy: Ať ⌈dobrotivý Hospodin⌉ daruje smíření
19každému, kdo zaměřil své srdce na hledání Boha, Hospodina, Boha svých otců, ačkoliv není čist podle očišťování platného pro svatyni.
20Hospodin ⌈Chizkijáše vyslyšel⌉ a uzdravil lid.
21Synové Izraele, kteří se nacházeli v Jeruzalémě, slavili svátek nekvašených chlebů po sedm dní s velikou radostí. Lévité a kněží chválili Hospodina den co den ⌈se silnými nástroji Hospodina.⌉
22Chizkijáš promluvil ⌈k srdci⌉ všech lévijců, kteří byli ⌈velmi zruční ve službě Hospodinu,⌉ aby jedli sváteční oběti po sedm dní, obětovali pokojné oběti a chválili Hospodina, Boha svých otců.
23Celé shromáždění se dohodlo slavit dalších sedm dní. A tak slavili svátek dalších sedm dní.
24Judský král Chizkijáš totiž daroval shromáždění tisíc býčků a sedm tisíc ovcí. Knížata darovala shromáždění tisíc býčků a deset tisíc ovcí. Kněží se posvětili ve velkém množství.
25A tak se radovalo celé shromáždění Judejců, kněží i lévijci, celé shromáždění těch, kteří přišli z Izraele, cizinci, kteří přišli z izraelské země i ti, kteří bydleli v Judsku.
26V Jeruzalémě byla veliká radost, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového.
27Lévijští kněží povstali a požehnali lidu. Jejich hlas byl vyslyšen a jejich modlitba přišla do jeho svatého příbytku, do nebes.