1Amasjášovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan z Jeruzaléma.
2Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ovšem ne celým srdcem.
3I stalo se, když bylo království pevně ⌈v jeho ruce,⌉ že zabil své otroky, kteří ubili krále, jeho otce.
4Ale jejich syny neusmrtil, jak je napsáno v zákoně, v knize Mojžíšově, že přikázal Hospodin: Ať nezemřou otcové kvůli synům ani synové ať nezemřou kvůli otcům, ale každý ať zemře za svůj hřích.
5Amasjáš shromáždil Judejce a ustanovil je podle ⌈otcovských domů⌉ za ⌈velitele nad tisíci a za velitele nad sty⌉ v celém Judovi a Benjamínovi. Spočítal je od věku dvaceti let výše a shledal, že jich je tři sta tisíc vybraných mužů schopných táhnout s armádou a chopit se ⌈oštěpu a štítu.⌉
6Najal také v Izraeli sto tisíc ⌈udatných hrdinů⌉ za sto talentů stříbra.
7Přišel však k němu muž Boží a řekl: Králi, izraelská armáda ať s tebou netáhne, protože Hospodin není s Izraelem, s žádným ze synů Efrajimových.
8Ale táhni sám, připrav a posilni se k boji, jinak tě Bůh přivede k pádu před nepřítelem. Vždyť Bůh má sílu pomoci i přivést k pádu.
9Amasjáš se zeptal muže Božího: A co mám dělat se sty talenty, které jsem dal izraelskému oddílu? Muž Boží odpověděl: Hospodin ti může dát mnohem víc než to.
10Amasjáš oddělil oddíl, který k němu přišel z Efrajima, aby šli domů. Ti vzpláli proti Judejcům velkým hněvem a vrátili se domů s planoucím hněvem.
11Amasjáš se však vzchopil a vedl svůj lid. Vytáhl do Solného údolí a pobil deset tisíc synů Seíru.
12Deset tisíc zajali synové Judovi živých. Přivedli je na vrchol skály a hodili je z vrcholu skály, takže se všichni roztříštili.
13Příslušníci oddílu, který Amasjáš poslal zpět, aby netáhli s ním do boje, vtrhli do judských měst od Samaří až po Bét–chorón, pobili v nich tři tisíce lidí a uloupili mnoho kořisti.
14I stalo se potom, co Amasjáš přišel z boje proti Edómcům, že přinesl bohy synů Seíru, ustanovil si je za bohy, klaněl se před nimi a pálil jim oběti.
15Hospodin vzplanul proti Amasjášovi hněvem a poslal k němu proroka, který mu řekl: Proč se dotazuješ bohů národa, kteří nevysvobodili svůj lid ze tvé ruky?
16I stalo se, když k němu mluvil, že mu Amasjáš řekl: Cožpak jsme tě ustanovili za králova rádce? Přestaň! Proč by tě měli zabít? Prorok přestal, ale řekl: Vím, že Bůh se rozhodl tě zničit, protože jsi toto spáchal a neuposlechl jsi mou radu.
17Judský král Amasjáš se poradil a vzkázal izraelskému králi Jóašovi, synu Jóachaza, syna Jehúova: Pojď, střetneme se tváří v tvář.
18Izraelský král Jóaš vzkázal judskému králi Amasjášovi: Libanonské trní vzkázalo libanonskému cedru: Dej svou dceru mému synovi za ženu. Polní zvěř libanonská prošla a pošlapala to trní.
19Říkáš si: Hle, pobils Edómce -- a tvé srdce ⌈prahne po slávě.⌉ Jen seď doma. Proč by ses měl zaplétat se zlem a padnout ty a Juda s tebou?
20Ale Amasjáš neposlechl. Bylo to totiž od Boha, aby je vydal do jeho ruky, protože se dotazovali edómských bohů.
21Izraelský král Jóaš vytáhl a střetl se tváří v tvář s judským králem Amasjášem v Bét–šemeši v Judsku.
22Juda byl od Izraele poražen a všichni utíkali ke svým stanům.
23Judského krále Amasjáše, syna Jóaše, syna Jóachazova, chytil izraelský král Jóaš v Bét–šemeši. Přivedl jej do Jeruzaléma a protrhl jeruzalémské hradby od Efrajimské brány až k bráně Rohové, na čtyři sta loket.
24Pobral všechno zlato a stříbro a všechny předměty, které se nacházely v Božím domě, u Obéd–edóma a v pokladnicích královského paláce, i rukojmí a vrátil se do Samaří.
25Judský král Amasjáš, syn Jóašův, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, patnáct let.
26Ostatní Amasjášovy činy, první i poslední, jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů.
27Od doby, kdy se Amasjáš odvrátil od Hospodina, osnovali proti němu spiknutí v Jeruzalémě, a tak utekl do Lakíše. Poslali však za ním do Lakíše a usmrtili ho tam.
28Naložili ho pak na koně a pohřbili ho s jeho otci v městě Judově.