1David utekl z Nájótu u Rámy, ⌈přišel za Jónatanem a zeptal se:⌉ Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život?
2Odpověděl mu: ⌈Ať je to od tebe vzdáleno,⌉ nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic ⌈velkého ani malého,⌉ aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? ⌈Není tomu tak.⌉
3David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem ⌈nalezl milost ve tvých očích⌉ a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože ⌈živ jsi ty,⌉ jen ⌈krok je mezi mnou a smrtí.⌉
4Jónatan Davidovi pověděl: ⌈Cokoliv řekneš,⌉ to pro tebe udělám.
5Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli.
6Jestliže ⌈mě bude tvůj otec postrádat,⌉ řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď.
7Jestliže řekne: Dobře, ⌈znamená to pokoj pro tvého otroka.⌉ Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že ⌈je rozhodnut vykonat něco zlého.⌉
8Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci?
9Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že ⌈můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého,⌉ ⌈oznámím ti to.⌉
10David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?
11Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole.
12Jónatan řekl Davidovi: ⌈Při Hospodinu, Bohu Izraele,⌉ zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže ⌈bude s Davidem dobře,⌉ tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to.
13Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako byl s mým otcem.
14Dokud ještě žiji, prokazuj mi ⌈Hospodinovo milosrdenství,⌉ ⌈abych nezemřel.⌉
15Navěky ⌈neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí⌉ Davidovy nepřátele z povrchu země.
16Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: ⌈Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze⌉ Davidovy nepřátele.
17Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval ⌈jako sám sebe.⌉
18Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné.
19Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u ⌈kamene Ezelu.⌉
20Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč.
21Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈blíž k tobě,⌉ seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je Hospodin.
22Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈dál od tebe,⌉ jdi, protože tě Hospodin posílá pryč.
23⌈Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili,⌉ ať je Hospodin svědkem mezi mnou a tebou navěky.
24David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl ⌈za stůl k jídlu.⌉
25Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. ⌈Když Jónatan vstal, Abnér si sedl⌉ Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné.
26Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: ⌈Něco se mu přihodilo,⌉ ⌈je nečistý, ano,⌉ není čistý.
27Stalo se, že příští den, druhý den ⌈nového měsíce,⌉ bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu?
28Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení jít do Betléma.
29Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě ⌈rodinnou oběť⌉ a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.
30Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty ⌈synu zvrácené odbojnice.⌉ Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.
31Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože ⌈je synem smrti.⌉
32Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl?
33Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit.
34Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.
35Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník.
36Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy.
37Když služebník přišel na ⌈místo, kam dopadly šípy, které⌉ Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe.
38Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.
39Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu.
40Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.
41Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ⌈ale David víc.⌉
42Jónatan řekl Davidovi: ⌈Jdi v pokoji,⌉ protože jsme si my dva přísahali v Hospodinově jménu slovy: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky.