I Kings 22

¹Uplynuly tři roky, kdy nebyla válka mezi Aramem a Izraelem.

²I stalo se, že ve třetím roce přišel judský král Jóšafat k izraelskému králi.

³Izraelský král řekl svým otrokům: Víte přece, že nám patří Rámot–gileád, a my jsme neteční, abychom jej vzali z ruky aramejského krále.

⁴Potom se zeptal Jóšafata: Půjdeš se mnou do boje proti Rámot–gileádu? Jóšafat izraelskému králi odpověděl: ⌈Jsem jako ty, můj lid jako tvůj lid a moje koně jako tvoje koně.⌉

⁵Jóšafat dále izraelskému králi řekl: Dotaž se nejprve na Hospodinovo slovo.

⁶Izraelský král shromáždil proroky, asi čtyři sta mužů, a zeptal se jich: Mám jít do boje proti Rámot–gileádu, nebo mám od toho upustit? Odpověděli: Vytáhni, Panovník ho vydá do královy ruky.

⁷Jóšafat se zeptal: To už tady není žádný Hospodinův prorok, abychom se dotázali skrze něj?

⁸Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: Ještě je tu jeden muž, skrze nějž je možno dotázat se Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje dobro, nýbrž zlo: Míkajáš, syn Jimlův. Jóšafat řekl: Ať král takto nemluví.

⁹Izraelský král zavolal jednoho dvorního úředníka a řekl: Rychle sem přiveď Míkajáše, syna Jimlova.

¹⁰Izraelský král a judský král Jóšafat seděli každý na svém trůnu, oblečeni v roucha, na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.

¹¹Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a řekl: Toto praví Hospodin: Těmito rohy budeš trkat Aramejce, dokud s nimi neskoncuješ.

¹²A tak prorokovali všichni proroci: Vytáhni proti Rámot–gileádu a uspěješ. Hospodin ho vydá do královy ruky.

¹³Posel, který šel Míkajášovi vstříc, mu řekl: Hle, ⌈proroci mluví jednomyslně⌉ dobro pro krále. Ať jsou tvoje slova jako řeč jednoho z nich. Mluv dobro.

¹⁴Míkajáš řekl: Jakože živ je Hospodin, to, co ke mně Hospodin promluví, to budu mluvit.

¹⁵Když přišel ke králi, král se ho zeptal: Míkajáši, máme jít do boje proti Rámot–gileádu, nebo od toho máme upustit? Odpověděl mu: Vytáhni a uspěješ. Hospodin ho vydá do královy ruky.

¹⁶Král mu řekl: Kolikrát tě mám zapřísahat ⌈při Hospodinově jménu,⌉ abys mi neříkal nic než pravdu?

¹⁷Nato Míkajáš řekl: Viděl jsem ⌈celý Izrael rozptýlený⌉ po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: Nemají pána. Ať se všichni vrátí domů v pokoji.

¹⁸Izraelský král řekl Jóšafatovi: Což jsem ti neříkal, že mi nebude prorokovat dobro, ale zlo?

¹⁹Mikajáš dále řekl: Slyš tedy Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál kolem něj, po jeho pravici a levici.

²⁰Hospodin řekl: Kdo přemluví Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot–gileádu? Jeden říkal to a druhý říkal ono,

²¹až vyšel jeden duch, postavil se před Hospodinem a řekl: Já ho přemluvím. Hospodin se ho zeptal: Čím?

²²Odpověděl: Vyjdu a stanu se lživým duchem v ústech všech jeho proroků. Hospodin řekl: Ty ho přemluvíš, ano, dokážeš to. Vyjdi a učiň to.

²³A hle, nyní dal Hospodin lživého ducha do úst všech těchto tvých proroků. Ale Hospodin promluvil zlo proti tobě.

²⁴Tu přistoupil Sidkijáš, syn Kenaanův, udeřil Míkajáše po tváři a řekl: Jakým způsobem přešel Hospodinův Duch ode mě, aby mluvil skrze tebe?

²⁵Míkajáš řekl: Hle, uvidíš to v onen den, kdy vejdeš do nejzazšího pokoje, aby ses skryl.

²⁶Izraelský král řekl: Chop se Míkajáše a odveď ho k veliteli města Amónovi a královskému synu Jóašovi.

²⁷Řekni jim: Toto praví král: Dejte ho do věznice a krmte ho ⌈troškou chleba a vody,⌉ dokud nepřijdu v pokoji.

²⁸Míkajáš řekl: Jestliže se opravdu vrátíš v pokoji, nemluvil skrze mě Hospodin. A prohlásil: Slyšte, všechny národy.

²⁹Nato vytáhl izraelský král s judským králem Jóšafatem proti Rámot–gileádu.

³⁰Izraelský král řekl Jóšafatovi: Chci se přestrojit a tak jít do boje, ale ty si obleč své roucho. Izraelský král se přestrojil a šel do boje.

³¹Aramejský král přikázal ⌈svým třiceti dvěma⌉ velitelům vozby: Nebojujte proti malému ani velkému, jenom proti samotnému izraelskému králi.

³²I stalo se, když velitelé vozby uviděli Jóšafata, že si řekli: To je jistě izraelský král! A zabočili, aby bojovali proti němu. Jóšafat volal o pomoc.

³³I stalo se, když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něj.

³⁴Tu kdosi nahodile napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi spoje pancíře. Král řekl svému vozataji: Obrať koně a odvez mě z bojiště, protože jsem raněn.

³⁵Zatímco boj onoho dne silně vzplál, král zůstal podepřený na voze naproti Aramejcům a večer zemřel. Krev z rány vytekla na podlahu vozu.

³⁶Po západu slunce proběhlo vojskem volání: Každý do svého města, každý na své území.

³⁷Tak král zemřel a byl přivezen do Samaří. Krále pohřbili v Samaří.

³⁸Když oplachovali vůz u samařského rybníka, psi chlemtali jeho krev (⌈tam, kde⌉ se prostitutky umývaly), podle Hospodinova slova, které promluvil.

³⁹Ostatní Achabovy činy a všechny věci, které činil, dům ze slonoviny, který postavil, a všechna města, která postavil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.

⁴⁰Achab ulehl se svými otci a po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.

⁴¹Jóšafat, syn Ásův, se stal králem nad Judou ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba.

⁴²Jóšafatovi bylo třicet pět let, když se stal králem, a dvacet pět let kraloval v Jeruzalémě. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího.

⁴³Chodil po všech cestách svého otce Ásy, neodvrátil se od nich a činil to, co je správné v Hospodinových očích.

⁴⁴Ovšem návrší nebyla odstraněna; lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo.

⁴⁵Jóšafat uzavřel s izraelským králem mír.

⁴⁶Ostatní Jóšafatovy činy a jeho udatné skutky, které vykonal, to jak bojoval, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.

⁴⁷Zbytek chrámových smilníků, kteří zůstali ze dnů jeho otce Ásy, vyhladil ze země.

⁴⁸V Edómu nebyl král, pouze králem ustanovený správce.

⁴⁹Jóšafat si udělal taršíšské lodě, aby plul do Ofíru pro zlato. Ale neplul, protože se lodě v Esjón–geberu rozlámaly.

⁵⁰Tehdy Achazjáš, syn Achabův, řekl Jóšafatovi: Ať plují moji otroci na lodích s tvými otroky. Ale Jóšafat nechtěl.

⁵¹Jóšafat ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v městě Davida, svého otce. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.

⁵²Achazjáš, syn Achabův, se stal králem nad Izraelem v Samaří v sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata. Kraloval nad Izraelem dva roky.

⁵³Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě svého otce a po cestě své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu.

⁵⁴Sloužil Baalovi a skláněl se před ním a provokoval Hospodina, Boha Izraele, ke hněvu, stejně jako to činil jeho otec.