1Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.
2I stalo se k němu Hospodinovo slovo:
3Jdi odsud, vydej se na cestu na východ a ukryj se u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
4I stane se, že budeš pít z potoka, a havranům jsem přikázal, aby tam o tebe pečovali.
5On šel a jednal podle Hospodinova slova. Odešel a pobýval u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
6Havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a pil z potoka.
7Po nějakém čase se stalo, že potok vyschl, protože v zemi nebyl déšť.
8Stalo se k němu Hospodinovo slovo:
9Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidónu, a pobývej tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby o tebe pečovala.
10Vstal tedy a odešel do Sarepty. Když přišel ke vchodu do města, uviděl tam vdovu, jak sbírá dříví. Zavolal na ni: Podej mi, prosím, trochu vody v nádobě, abych se napil.
11Když šla, aby to přinesla, zavolal na ni: Vezmi mi, prosím, s sebou i kousek chleba.
12Řekla: Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani koláček, jenom hrst mouky ve džbánu a trochu oleje ve džbánku. Podívej, sbírám pár kousků dříví, abych to šla udělat pro sebe a svého syna, sníme to a zemřeme.
13Elijáš jí řekl: Neboj se. Jdi a učiň podle svého slova. Avšak nejprve z toho udělej malý chléb pro mě a přines mi to. Pro sebe a pro svého syna udělej potom.
14Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu nedojde a oleje ve džbánku nebude nedostatek až do dne, kdy dá Hospodin déšť na povrch země.
15Šla a učinila podle Elijášova slova a jedla ona i on a její dům po mnoho dní.
16Mouka ve džbánu nedošla a oleje ve džbánku nebyl nedostatek podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím Elijáše.
17Po těchto událostech se stalo, že syn té ženy, paní domu, onemocněl a jeho nemoc byla velmi těžká, takže v něm nezůstal dech.
18Žena řekla Elijášovi: Co ⌈je ti do mě,⌉ muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul mou vinu a usmrtil mého syna?
19Odpověděl jí: Dej mi svého syna. Vzal ho z jejího klína, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na svou postel.
20Potom volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, což i se vdovou, u níž pobývám jako cizinec, naložíš zle a usmrtíš jejího syna?
21Natáhl se třikrát na chlapce a volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, ať se vrátí ⌈duše tohoto chlapce do jeho nitra.⌉
22Hospodin vyslyšel Elijáše, chlapcova duše se vrátila do jeho nitra a ožil.
23Elijáš vzal chlapce, snesl ho z horní místnosti do domu a dal ho jeho matce. Pak Elijáš řekl: Pohleď, tvůj syn žije.
24Žena Elijášovi odpověděla: ⌈Teď vím, že⌉ jsi Boží muž a Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravdivé.