1Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání ⌈činí člověka domýšlivým⌉, ale láska buduje.
2Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat.
3Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná.
4Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný [jiný] Bůh, jen Jeden.
5Neboť i když jsou takzvaní bohové, ať už v nebi nebo na zemi -- jakože jsou mnozí bohové a mnozí páni --
6my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.
7Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud ⌈jsou zvyklí na modlu a⌉ jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje.
8Pokrm nás ⌈k Bohu nepřiblíží⌉. Nejíme–li, nic neztrácíme, a jíme–li, nic nezískáváme.
9Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.
10Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude–li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám?
11[A] tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý -- bratr, pro kterého Kristus zemřel.
12Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
13Jestliže tedy pokrm ⌈svádí k hříchu⌉ mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych ⌈nesvedl k hříchu⌉ svého bratra.