1Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
2Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
3Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
4Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
5Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
6Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
7Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
8Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
9Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
10Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
11Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
12Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
13A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.