1A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.
2Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.
3I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?
4(A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.
5A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.
6On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.
7Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám.
8A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.
9Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů.
10Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.
11A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili.
12Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.
13A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.
14Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.
15A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.
16Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.
17Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti,
18Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.
19Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.
20A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.