1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním.
3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to.
8Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
10Radili se pak přední kněží {biskupové}, aby i Lazara zamordovali.
11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
12Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.
14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
15Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě.
16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili.
17Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých.
18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.
20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
21Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.
23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.
27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
29Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
34Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
36Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho,
38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno?
39Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl:
40Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm.
42A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování.
43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.
45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
46Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.
48Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
50A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.