1A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?